Na drezůru se hodí Fríští koně!!

Slovo drezúra je odvozeno od francouzského "dresser" - cvičit, mimo jiné i jezdeckého, nebo tažného koně. Dnes je ovšem drezurní ježdění špičkovou sportovní disciplínou, která předvádí nejdokonalejší využití schopností koně. Drezurní ježdění má mnoho stupňů obtížnosti, podobně jako parkur (Z, L, S, ST, T, TT) 


Drezurní soutěže
Moderním drezurním soutěžím předcházely zkoušky nejlépe trénovaných koní evropských vojenských škol, obvyklé v devatenáctém století. Tyto individuální zkoušky byly poprvé zahrnuty do programu olympijských her v roce 1912 a drezurní soutěže družstev byly zařazeny roku 1928 na olympiádě v Amsterodamu. Nejnáročnější kroky, passage a piaffe, byly poprvé zahrnuty do programu jako součást zkoušky roku 1932 v Los Angeles a cvalové piruety byly prvně předvedeny v Berlíně v roce 1936. Klasické "nadzemní" figury se v soutěžích neuplatňují.

Drezurní testy a soutěže
Drezurní soutěže nižších stupňů se předvádějí na soutěžním obdélníku o rozměrech 20x40 metrů, střední úlohy a mezinárodní soutěže se jezdí na kolbišti 20x60 metrů. Existují čtyři mezinárodní soutěže: Cena sv. Jiří, Intermediare I, Intermediare II, Velká cena (Grand Prix). Stále vzrůstá obliba küru - volné skladby na hudbu s určenými povinnými prvky. Olympijská soutěž se někdy označuje jako Grand Prix Special.
Drezúra se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění. Každá série cviků má škálu známek od 0 do 10.

Některé drezurní cviky

                                            

Couvání 

je pohyb koně vzad. Provádí se v mírném předklonu silným působením obou holení jako při pobídce a zároveň zadržováním na otěži.

Obrat kolem předku 

je figura, při níž se kůň zadní částí těla otáčí kolem předních končetin, kterými pouze podupává téměř na místě. Provádí se silným působením holeně za podbřišníkem a slabým zadržováním druhou holení. 

Dovnitř plec

je figura, při níž se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních končetin směřují dopředu a nekříží se.

Poloviční překrok

 je cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje.

Kontracval

 je cval na opačnou nohu, což znamená, že když kůň cválá na kruhu na levou ruku, cválá kůň na pravou nohu a naopak.

Pasáž

 je pomalý, velmi vysoký klus, který vyvolává dojem, jako by kůň pomalu plul nad zemí. Každý krok je ve vzduchu chvíli zadržen.

Piaf 

je vlastně klus podobný pasáži, jenže kůň stojí na místě

Kmih

Kmihem rozumíme jezdcem vyvolanou energii pohybu a chuť koně jít dopředu pod naprostou kontrolou jezdce. Pohybovat se v kmihu je možné pouze tehdy, když pomůcky holení a otěží jsou v souladu.

Na otěži

Souhrou pobídek holení a citlivým vedením otěží se snažíme, aby kůň "šel na otěži". Jezdec by měl holeněmi vyvolaný kmih (chuť jít dopředu) skrz hubu pocítit zpět ve své ruce. Koně, který jde na otěži poznáme tak, že je uvolněn ve vazu, krk nese v klenutém oblouku a s otěží lehce napnutou ochotně přijímá udidlo.

Přilnutí

Kůň má dobré přilnutí tehdy, když jde pravidelně na otěži, je uvolněný a svou záď používá korektním způsobem. Správného přilnutí docílíme jemným vedením otěže, která vytváří stálý kontakt s hubou koně bez tahání zpět.

Přistavení

Kůň je přistaven k levé či pravé ruce tehdy, když je v krku nebo těle mírně ohnut k té či oné straně. Hlava koně může být přistavena také k levé nebo k pravé ruce. Kůň hlavu ohne vůči krku mírně k jedné ze dvou stran, přičemž ji však musí udržet ve svislé poloze.

Překrok

Stranový pohyb - Kůň má hlavu ve směru pohybu, pohybuje se do strany a dopředu zároveň-jeho nohy se kříží. Překrok děláme v klusu a cvalu.